LJJZ 5

3. dubna 2013 v 23:14 | Catta a Metus |  Lektvary jsou jen začátek

5. kapitola
Ahoj, tak se konečně hlásím s novou kapitolkou lektvarů. Vím, že to trvalo opravdu dlouho, ale psát ve dvou je trochu nepraktický. No nic. Já už se tu nebudu vykecávat. Čtěte a užívejte si :) (alespoň doufám, že si to užijete).
Za betaread děkuji fialce :D
P.S. Mám rozdělaný překlad HP povídky. Je hetero. Do komentů mi napište, jestli o ni máte zájem :).







Draco se probudil s rukou přehozenou přes cosi, co nevěděl, co je. Otevřel oči. Před sebou viděl něco černého a střapatého.
Jeho mozek stále zakalený spánkem přemýšlel, proč proboha má v posteli takhle odporně chlupatý polštář. Poté, co se to zavrtělo a překulilo, mu došlo, že to vůbec není polštář, ale hlava Harryho Pottera. Okamžitě svou ruku připažil, jako by se spálil.
Pomalu se rozpomínal na události včerejšího odpoledne.
"Nee, prosím, ať je to jen sen. Prosíím!" zaskučel Draco.
Potter se vedle něj převalil na záda a začal lehce chrápat. Dracovi zrudnul obličej, jak se snažil potlačit touhu udusit svého spolužáka polštářem. Zhluboka se nadechl a vydechl.
"Jen klid…" promluvil do ranního ticha přerušovaného pouze Harryho chrápáním. Malfoy se na něj podíval. Najednou mu v očích zablikalo světélko zlomyslnosti. Naklonil se k spícímu chlapci, a když už byl jen pár milimetrů od jeho ucha, hlasitě zařval: "Vstávat!"
Sotva stihl uhnout, aby ho Harry nepraštil hlavou při svém prudkém zvednutí. Harry zařval a vyhodil ruce do vzduchu, takže Malfoyem smýknul přes půl postele. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Bláznivě se smál a hlavu se snažil zatlačit do peřiny, aby jeho smích nebyl slyšet.
Harry se snažil uklidnit svůj splašený tep. Když se mu to povedlo, uslyšel jakési sípání hned vedle něj. Někdo se dusí! lekl se. Rozhlédl se, ale viděl jen blonďatý flek na bílém podkladu.
"Draco!" zvolal. Žádná odpověď.
Potřeboval brýle. A rychle. Rukama hmátl po nočním stolku, kam si je včera večer odložil. Nahmatal je, ale povedlo se mu je shodit na zem. Šátral po zemi a snažil se je rukama najít. Nedařilo se mu to, tak se natáhl dál. Nepovedlo se mu udržet rovnováhu, a tak spadl z postele i s Dracem.
Konečně našel své brýle. Nasadil si je a kouknul se na vykuleného Draca.
"Ty se nedusíš?" zeptal se Harry překvapeně.
"Vypadám tak?" opáčil podrážděně Draco a býval by si zkřížil ruce na hrudi, nebýt jeho politováníhodné situace. Takže alespoň nafoukl tváře a nevědomky se vzhledem nebezpečně přiblížil pětiletému dítěti.
Harry nasadil nechápavý výraz.
"Ale… Co, co… Jak? Co se teda stalo?"
"Nudil jsem se," odvětil Draco, jakoby to bylo naprosto jasné.
Harry chvilku mlčel a čekal, až mu vše dojde. Po osvícenské chvilce uvědmění zrudl a naštvaně vyštěkl: "Ty jsi fakt debil."
Na to prudce vstal a vytáhl opařeného Draca s sebou.
"Hoď sebou!" vyštěkl Harry. "Máme před sebou dlouhý den. Musíme sepsat ty posraný pravidla. A když už jsme u toho, musím.."
Draco jen překvapeně stál a zíral na něj. Harry už opravdu potřeboval, takže Draca zatahal za ruku.
Draco vypadal, že si konečně uvědomil realitu, protože nasadil svůj obvyklý povýšený výraz a konečně se rozešel směr koupelna.
Tentokrát se (překvapivě) konání potřby obešlo bez naschválů a Dracových škodolibých komentářů.
Harry na to měl pravou ruku, takže svou trapnou chvilku mohl zkrátit na minimum.
Poté oba s menšími problémy vykonali ranní hygienu a začali shánět pergamen.
Bylo to obtížné. Lékouzelnice žádný čistý nebo zbytečný neměla. Protože však jinam nemohli, slíbila, že jim ho obstará.
Když zjistila, na co to potřebují, slíbila jim raději celý štos. Přece jen pro tohle není nikdy dost pravidel.



"Tak jak začnam?" zeptal se Harry později toho odpolednes a strčil si špičku brku do pusy. Draco si nad otázkou odfrknul a pohodil ofinou.
"To je přece jasné, ne?"
Harry se tvářil nechápavě.
"No přece… Musíme vyřešit náš společný problém se spaním," odpověděl pohrdavě blonďák.
"Se spaním?"
"No, já nevim jak ty, ale mně se například nelíbí, že musíme spát v jedné posteli. A navíc chrápeš."
"Cože?!" Harry vyvalil oči. "To není pravda!" ohradil se.
"Ale je odseknul Draco. "A lepíš se na mě. A vůbec, já budu mít svoji půlku postele a ty svoji."
"To zní fér."
"A taky by se na půlku mohlo použít silencio."
"Silencio? Ale to si pak nebudeme moct povídat."
"Máš pocit, že bych si chtěl povídat?" zeptal se Draco s nadzdviženým obočím. Harry jen s rudými tvářemi pokrčil rameny.
"Pottere, máš vůbec mozek? Já. Povídat si. S tebou."
Harry se začervenal ještě víc, ale nic na to neřekl. Zmijozel se rozhodl, že ho nebude trápit. "Další pravidlo by mělo být o hygieně. Sprchuju se každý den, ať chceš, nebo ne. A ty budeš stát za závěsem."
"Copak? Bojíš se, že bych tě okoukal?" zazubil se Harry.
"Možná by ses měl začít bát, že okoukám já tebe. A věř mi, že toho, co uvidím, náležitě využiju," sliboval Draco se škodolibým úsměvem.
"Dobře, dobře," souhlasil Harry rychle. "Ale budem se střídat v tom, kdo půjde do sprchy první."
"A proč?" zeptal se nechápavě pro změnu Draco.
"Harry zakoulel očima. "No přece abychom si nevyplácali teplou vodu, nečekali tam špinavý na toho druhýho a tak. Jít první má svý výhody."
Blonďák zrudnul a v duchu si vynadal do imbecilů. Rychle sebral všechnu svou důstojnost, která mu v dané chvíli zbyla, a řekl: "Dobře, ale dnes jdu první já."
Harry jen pokrčil rameny. "Klidně."
Draco si zamyšleně skousnul dolní ret a poklepal si prsty levé ruky o stehno. No tak. Mysli! Co by ještě mohl být problém? A pak si to uvědomil. Zřejmě se mu zděšení odrzilo i ve výrazu tváře, jelikož ten otravný Nebelvír se začal vyptávat.
"Co je? Co tě napadlo?"
"My, …" Draco si odkašlal. "Jak se budeme oblékat? Myslím tím horní polovinu těla. Ne, že by ta dolní také nebyla problém, ale vážně netuším, jak se navleču do rukávů."
"Vezmem si něco bez rukávů?" zeptal se Harry.
"Co? Bez rukávů?! Vždyˇbudeme vypadat jako buzeranti! Ne. Rukávy prostě budou."
"Jak chceš, ale já si teda smrdět nehodlám," prohlásil Harry odhodlaně.
"Áááá, Pottere, já tě nenávidím. Z té tvé přítomnosti mi degeneruje mozek! Nevím co s tím!"
"Tak to teď neřeš. Až ten problém přijde, tak ho vyřešíme."
Draco se na něj podezřívavě zadíval. Povzdechl si. Nahlas by to nikdy nepřiznal, ale Harryho blízká přítomnost byla velmi rušivá a zabraňovala mu v přemýšlení. "Dobře, jak chceš," řekl hlasem prostého emocí.
Zvedl se a hledal cokoliv, čím by se zabavil. Z jeho hrdla vyšlo táhlé povzdechnutí. "Hraješ šachy?"
Harrymu hlavou prolétly všechny ty roky, které strávil hraním s Ronem, a sebevědomě se usmál. "No jasně."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saku-chan Saku-chan | E-mail | 6. dubna 2013 v 21:49 | Reagovat

Konečně další díl :33333333333

2 Ali Ali | Web | 14. dubna 2013 v 11:09 | Reagovat

Nádherné. To Dracovo ,Vždyť budeme vypadat jako buzeranti!' mě dostalo. Vzhledem k tomu, že jsem si to četla v hodině biologie, bylo těžké vysvětlovat, čemu se tak směju.
Těším se na další kapitolu. ^.^

3 Boo Boo | 25. února 2014 v 1:15 | Reagovat

Bude pokračování?))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama