Pitomá kočka

6. února 2013 v 18:25 | Catta |  Harry Potter

Ahojky, tak jsem konečně napsala tu slíbenou jednorázovku. Zjistila jsem, že mi opravdu nejde psát krátké příběhy. Z tohohle psaní vznikly dvě další rozepsané jednorázovky a jedna kapitolovka. U všech jsem se na něčem zasekla a nedokážu pokračovat. Doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit.
Také děkuji fialce za ultra rychlé betování.
A komentáře samozřejmě potěší a donutí mě dopsat další jednorázovky :)



Zamkla za sebou domovní dveře a strkala klíče do kabelky. Nedívala se na cestu. Spěchala po cestičce a najednou o něco zakopla.
"Mjaauu," ozvalo se naštvaně. Pod jejíma nohama seděla černá kočka a vědoucně jí hleděla do očí.
" Pitomá kočka! Skvělý! Vážně skvělý, to mám ale dneska štěstí," pronesla Hermiona ironicky.
Černá kočka se v tu chvíli zvedla a odkráčela pryč.
Hermiona se za ní chvíli dívala. Pak jen zavrtěla hlavou a šla po cestičce dál. Musí na poradu, a už má zpoždění. Zaspala. Zase.



Draco potřeboval pauzu. Už dvě hodiny chodil po městě s obchodníky z celého světa, kteří si říkali jeho přátelé.
Nenáviděl tyhle prohlídky, kdy každý jeho obchodní partner, který za ním přijel, chtěl vidět krásné centrum Londýna. Bohužel i toho mudlovského.
Zastavil u jednoho parčíku se nezapamatovatelným jménem a pobídl své "přátele", aby si šli sednout na krásně zelený trávník.
"Prohlídka byla náročná a ještě za sebou nemáme vše, pánové. Navrhuji si na chvíli sednout tady na trávník a odpočinout si. Já ještě dojdu něco zařídit. Hned jsem zpátky."
Pánové ho chvíli přesvědčovali, aby si sednul s nimi, ale on se vymluvil a odběhl.
Jako vždy zašel do jedné hospůdky s příjemnou obsluhou. Sednul si k baru a jako vždy si objednal skotskou s ledem.
"Copak? Zase obchodní přítelíčci na prohlídce města?" zeptal se usměvavý barman, když mu ji podával. Už se nějakou dobu znali a barman z Dracova vyprávění věděl, co ho sem vždy přinutí jít.
"Hmmm. Jo. Nesnáším to. Vždycky tak odporně ochají. Panebože, jak já tohle nenávidím," povzdechl si Draco a chtěl si vzít svou skleničku.
Najednou na bar vyskočila černá kočka a shodila skleničku na zem.
"Hej, zmiz!" řekl barman a ohnal se po ní utěrkou, kterou měl na rameni. Kočka popošla o pár krůčků dál, pak si sedla, otočila se a zadívala se na Draca. Dívala se na něj takovým zvláštním pronikavým pohledem. Draco měl pocit, že to kočka ví něco, co on neví. A to ho štvalo.
Barman se po kočce znova ohnal. Kočka odběhla a barman začal uklízet.
"Pitomá kočka," zabručel Draco.
Jen co barman douklízel, si Draco objednal další skleničku. Kopnul ji do sebe, zaplatil a vydal se vstříc ochání. To bude ještě náročný den.



Hermiona spěchala po ulicích mudlovského Londýna a přehrabovala se v kabelce. Někdo jí volal a ona ten zatracený mobil nemohla najít. Zašla za roh a ve chvíli seděla na zemi.
Zamrkala a rozhlédla se, kdo že jí na tu zem pomohl.
Zvedla hlavu a uviděla Draca Malfoye, jak na ni nepokrytě zírá.
"Co tady děláš?" zeptali se oba naráz.
Mobil přestal vyzvánět.
"No… já tu jsem na obchodní schůzce. Ukazuju svým obchodním partnerům krásy Londýna," promluvil jako první Draco. Poté zvedl tázavě obočí.
"Já tudy chodím do práce. Pracuji v jedné kosmetické firmě, která svou výrobu schovává tady poblíž," vysvětlila Hermiona.
Chvíli bylo trapné ticho. "Já musím na schůzi, Draco. Tak se zas měj,"oznámila Hermiona a snažila se co nejrychleji zmizet.
Draco na ni chvíli zíral. Tak to teda ne. Na škole jsme spolu chodili, skrývali to jak paka a pak jsme se kvůli těm jejím blbým kamarádíčkům museli rozejít. A ona mi po pěti letech, kdy jsem na ni nemohl zapomenout, řekne: promiň, musím jít? Chytil ji za ruku a chtěl jí něco říct. Hermiona na něj upřela svůj štěněcí pohled. "Draco, já vážně musím jít!" řekla mu prosebně.
"Já vím," řekl Draco nervózně.
"Tak mě pusť. Prosím,"
"Ale tím pádem tě musím vidět jindy."
"Já nemám čas, Draco. Mám strašně moc práce."
"Blbá výmluva, Herm. Lhaní ti nikdy moc nešlo." Draco pustil její ruku.
"Ale já…"
"Herm. Jestli nemáš čas jindy, tak si ho na mě musíš udělat teď. S tím se nedá nic dělat."
"Ale já spěchám! Už mám pět minut zpoždění!"
"Já zas mám v parku pár nudných chlápků na prohlídce Londýna, a co má být. Holt na nás budou muset chvíli počkat."
"Ale mě můžou vyhodit."
"To mě taky."
"Ne, to teda nemůžou. Ty jsi šéf. Nemůžou tě vyhodit bez toho, aby z toho byl velký skandál, a to je rozdíl. Velký rozdíl."
"To sice ano, ale jednu schůzi by ti snad mohli prominout, ne? Nebo se snad bez tvé přítomnosti neobejdou? Jsou tam samí tupci, že je musíš kontrolovat?"
"Ne, ale já… Nikoho kontrolovat nemusím. Ale beze mě se neobejdou.
"Zase blbá výmluva. Vážně už by ses mohla naučit, že lhát se nemá," usmál se. Draco věděl, že Hermiona je už nalomená. Pořebuje jen přesvědčit, že nejít do práce je dobrý nápad.
"Hele. Vypadáš unaveně. Řekni šéfovi, že ti je špatně a nemůžeš přijít a pojď si trochu odpočinout. Neříkají ti to i tvý zlatí nebelvíři? Říkali ti to i na škole. Poslechni je jednou a pojď si odpočinout."
"Asi bych měla. Vážně si potřebuju odpočinout. Poslední dobou zaspávám a všude chodím pozdě. Ale to mám trávit čas s tebou a u toho odpočívat? To jde?"
"Ty mě podceňuješ, Herm. Já dnes budu ten, kdo se bude starat o tvé pohodlí a odpočinek. Budu tě hýčkat jako ještě nikdo. Vážně," zamrkal na ni šibalsky Draco.
"Toho se právě bojím," usmála se na něj Hermiona. Draco na tváři vykouzlil oslnivý usměv.
Poslal patrona se vzkazem pro své přátele, že prý se objevily nějaké problémy a musí jít zpět do práce. Hermiona udělala to samé.
"Tak co plánuješ?" optala se.
"Co takhle si zatím jen sednout a popovídat si? Dáme si kafe, zmrzlinu, možná nějakej ten ležák… Jako na škole," usmál se.
"Hmm, to zní lákavě. Na zmrzlině jsem nebyla… No vlastně naposledy s tebou."
"Tak to abychom vyrazili."
Šli rovně ulicí a povídali si o své práci. Hermiona vyprávěla, co všechno už pomohla vynalézt a Draco jí vyprávěl o všemožných nudných obchodnících a jejich trapných chvilkách. Nasmáli se tak, že se chvílemi museli zastavit a nadechnout se, jinak by umřeli na nedostatek vzduchu.
Došli do malé kouzelnické kavárny. Dělali tam skvělé zmrzlinové poháry, do kterých dávali alkohol. Draco měl nejradši ten s ohnivou whisky. Miloval tu kombinaci jemnosti vanilkové zmrzliny a divokosti chuti čarodějného alkoholu.
Hermiona si dala obrovský pohár s ovcem, a pak si povídali a povídali. Celé odpoledne se ovšem oba pečlivě vyhýbali jakékoliv zmínce o jejich vztahu nebo situaci, která by ho připomínala. O dva poháry a tři kávy později se shodli, že jim z toho smíchu opravdu vyhládlo.
Zaplatili a Draco Hermionu pozval k sobě domů na oběd.
"Ty umíš vařit? Od kdy?" divila se Hermiona
"Už od mala. Jako dítě jsem si rád hrál se skřítkama v kuchyni. Dost mě toho naučili," usmál se Draco. "A překvapivě, od té doby, co žiju sám, jsem si na hodně věcí vzpomněl."
Hermiona se chvíli nechala se smíchem přemlouvat, ale po pár minutách svolila a Draco ji zavedl k sobě domů.
Byl to obrovský byt. V prostorném obývacím pokoji byl krásně zdobený krb a celý byt byl moderně zařízený. Hermionu to překvapilo. Věděla, že čistokrevné rodiny si potrpí na tradice a rodinný majetek. Většina manor byla starobylá sídla se spoustou starožitností. Vlastně spíš připomínla muzea.
"Páni, máš pěkný byt. To sis zařizoval sám?" byla zvědavá Hermiona.
"Díky. A ano, zařizoval jsem si ho sám. Je to úleva nemít dům jako muzeum," pousmál se Draco a odešel do kuchyně.
"Co budeš vařit?" ptala se Herm.
"Ještě stále ujíždíš na bramborové kaši?" Počkal, než Hermiona přikývne. "Tak tu. Vařím ji často, takže je jen opravdu malá šance, že se mi ji podaří zkazit," zazubil se.
"A co k tomu?"
"Hmm… Nevím, zkus něco navrhnout."
Hermiona trochu zapřemýšlela. "Co takhle řízek?"
"Řízek? A to má být co přesně, jestli se mohu ptát?"
"Jé, já zapomněla, že to neznáš. Je to mudlovské jídlo. Vážně dobré. A netvař se tak," ohradila se na Dracův výraz. "Já vím, že ten název je divný, ale je to výborný. Vážně."
Draco přikývl. "To mi ale budeš s tím vařením trochu pomoct. Já totiž nemám ani to nejmenší tušení, jak se to dělá."
"Dobře. Ty dělej kaši a mně stačí, když mi řekneš, kde máš nějaké kuřecí maso. Nebo jakékoliv jiné, na které máš chuť."
"Je ve spíži. A vyber jaké chceš. Jaké je na to nejlepší?"
"Záleží na chuti kuchaře. Každému nejvíc chutná jiný. Mně osobně asi kuřecí."
"Tak uděláme kuřecí," řekl Draco a mávl hůlkou. Ve chvíli se otevřely dveře a na linku přiletěl kus kuřecího masa.
Oba se pustila do vaření a i s kouzly to měli za pár minut hotové. Hermiona nandala jídlo na talíře a Draco odešel připravit stůl do obýváku.
Přinesla jídlo, když Draco zrovna zapaloval svíčky. "Že by romantická večeře pro dva?" zasmála se Hermiona.
"Ano. Vlastně ano," řekl Draco vážně. Hermioně ztuhl úsměv na rtech.
"Draco, přece jsme se dohodli, že mezi námi už nic nebude. Bylo by z toho moc problémů, Draco. Víš, co nám tehdy udělali kluci."
Blonďákovi to bylo jedno. Na Hermionu nemohl zapomenout pět let. A teď by ji měl nechat, aby byla jenom jeho kamarádkou? To teda ne. Miloval ji už od šestého ročníku. Tehdy věděl, že ho Hermiona miluje, ale co teď? Má ho stále ráda? Musí to zjistit.
"Hermiono, já… Nemohl jsem na tebe zapomenout od té doby, co jsme se rozešli. Tehdy jsi mi řekla, že mě miluješ a nezapomeneš na mě. Je to pravda?" odmlčel se a čekal na její odpověď, která ale nepřicházela. "Já to potřebuju vědět, Herm. Od té doby, co jsme se rozešli, nemyslím v podstatě na nikoho jiného. Ale jestli už jsi na mně zapomněla, tak já odejdu a budu se ti už navěky vyhýbat, aby ses na mě nemusela dívat… A nebudu tě nijak otravovat, Stačí jediné slovo."
Hermiona ho poslouchala a horečnatě přemýšlela, co mu má říct. Draco zněl dost zoufale a ona ho chtěla nějak utěšit. Ale stále měla na paměti, co mu tehdy udělali kluci. Věděla, že jestli se dají znovu dohromady, ani jeden z toho nevyjde úplně bez újmy. Ať už fyzické nebo psychické.
Milovala ho, ale stál jí za zrušení jejího přátelství s kluky? Někde v hloubi duše věděla, že jestli ji kluci odvrhnou jen proto, že si vybrala svého partnera, tak to nejsou přátelé. Ale znala je a nahrazovala jim mámu tak dlouho, že by pro ni bylo velice těžké je opustit.
"Herm, jestli se bojíš o své přátelství s klukama, tak se nemusíš bát. Stačí, když mi řekneš, jestli je to, co jsi mi tehdy řekla, stále pravda. Jestli ano, ale nechceš to začínat znovu, tak já se pokusím držet se dál! Jen mi řekni, jestli je to pravda. Herm?"
Hermiona na něj stočila svůj pohled, ale hned se zase podívala na své boty. V tu chvíli Draco přesně věděl, na co myslí. Obešel stůl a přišel přímo k ní. Obejmul ji rukama okolo pasu. "Hermiono, podívej se na mě."
Hermiona zvedla hlavu. Po tvářích jí tekly slzy. "Draco, já… "
Nestihla to doříct, protože ji Draco políbil.
Herniona se na chvíli odtáhla. "Draco, tohle bysme neměli dělat," řekla bez dechu, ale hned si ho zas přitáhla k sobě.
Dlouho se líbali. Jejich polibky se postupem času stávaly stále vášnivějšími, až Draco s Hermionou neskončili jen u líbání. Draco se začal potýkat s Hermioniným oblečením a Hermiona se s radostí potýkala s tím jeho. Začal ji směřovat k ložnici. Oblečení házeli všude kolem sebe a u toho se stále líbali.
Otevřeli dveře do ložnice a dopotáceli se k posteli. Oba na sobě měli už jen spodní prádlo. Draco se zastavil a vychutnával si pohled na Hermionino tělo. Od té doby, co ji viděl naposledy, ještě víc zkrásněla.
Povalil ji na postel. Svlékl jí poslední a naprosto zbytečný kousek oblečení. Pak si uvědomil, že i on na sobě stále má své spodní prádlo. Roztřesenýma rukama se ho snažil co nejrychleji svléct. Hermiona ho chytila za ruce. Položila mu je na polštář a svlékla mu prádlo sama.
Promilovali celý zbytek dne i noc. Asi o půlnoci dostali hlad a sešli do kuchyně. Nestihli ani dojíst a opět se milovali, tentokrát na stole. Poté se vrátili nahoru.



Hermiona šla ráno po ulici a přemýšlela nad včerejškem. Líbilo se jí to. Milovala Draca a nelíbilo se jí, že ho všichni odsuzují za jeho rodiče. Jí to nevadilo, tak proč ostatním?
Dost! Přece si nebudeš kazit takové hezké ráno, Hermiono. Sluníčko svítí, ptáci řvou, je krásně teplo. A ty jsi právě strávila noc jako králík, jak s oblibou mluvil její táta o tomhle nočním sportu.
Byla sobota, takže měla volno. Šla domů. Už se těšila, jak si lehne, vezme si knížku a s ní v ruce usne.
"Mjaauuu," ozvalo se jí pod nohama. Málem o to zakopla. Zase. Přímo před ní seděla černá kočka. Hele, to je ta kočka ze včerejška, usmála se a dřepla si k ní. Kočka se odrazila a skočila jí do náruče. Lísala se k ní a vrněla. Možná ta kočka není tak pitomá, jak jsem si včera myslela.
"Co ty? Nejseš náhodou tak trochu maguárka*, co?" promluvila na ni.
Kočka na ni mňoukla, seskočila a odešla. Je to divná kočka. Ale líbí se mi.



Draco mířil do parčíku v centru. Byl unavený a čekala ho dlouhá prohlídka Londýna. Přesto, že měl strávit znova celý den se svými obchodními partnery, hrál mu na tváři úsměv.
Hermona mu ráno pověděla, že to, co mu kdysi řekla, je stále pravda. Těšil se, až ji znovu uvidí. Měli dohodnuté rande na pondělí. Chtěl ji vzít na večeři a pak na operu. Pamatoval si, že se jí líbila už na škole. Těšil se na to jako malé dítě.
Před parčíkem se zastavil a podíval se bránou dovnitř. Všiml si, že na sloupku sedí černá kočka. Hele, to je ta kočka z baru.
"Nechceš mi zase zkazit náladu, že ne," promluvil na ni Draco.
"Mjaauuu," odpověděla mu kočka a seskočila k němu dolů. Dřepl si k ní a začal ji hladit. Kočka začala vrnět a otírat se mu o nohy.
"Možná, že nebudeš tak pitomá, jak jsem si myslel," řekl jí. Kočka se na něj koukla, přestala vrnět a uraženě odešla.
Draco se za ní díval. Začal se smát. "Ta kočka musí být maguárka. Urazila se jako typická ženská."



*Maguáři (kneazle) byli původní šlechtění v Anglii, nyní již v celém světě. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu. Je nezávislé, inteligentní a občas i agresivní, ale pokud si někoho oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Má schopnost odhalit nežádoucí a podezřelá individua a pokud jeho majitel zabloudí, spolehlivě jej dovede domů. Může se křížit i s obyčejnými kočkami, ve vrhu mají až osm koťat a k chovu je třeba zvláštní povolení, pro neobvyklý vzhled, který přitahuje pozornost mudlů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fialka fialka | 7. února 2013 v 14:31 | Reagovat

Micinka je to pěkná, ale radši bych byla, kdyby mě domů vodil Draco :-)

2 Metus Metus | 8. února 2013 v 11:34 | Reagovat

"ptáci řvou" - To je jak já po ránu... :D
Jinak krásný Catt, jsi mě zas jednou mile překvapila. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama